Když se řekne Vltava Run, všichni hned vědí, že jde o štafetovou masovku, která je vyprodaná ještě rychleji, než když spustili do prodeje lístky na domácí mistrovství světa v hokeji. Prostě kdo jej neběžel jakoby nebyl. No ale já občas nejedu „mainstream“ a když přišla nabídka na účast ve slovenské obdobě štafetového běhu s opravdu trefným názvem THE RUN, nebylo co řešit. Navíc příslib startu v týmu ČESKOSLOVENSKO složeného z 6ti východních bratrů a 6ti echt čechů (rozuměj pražáků) zaváněl milým spojením toho, co bylo dříve rozděleno. Díky tomuto pestrému týmu jsem si i osvěžil slovní zásobu a do životopisu si už skoro mohu dát – slovenský jazyk – upper intermediate 🙂
V KOŠICÍCH BYLA JEŠTĚ SRANDA
Pro transport jsem zvolil populární lůžkové kupé pro dámičky od Regiojetu, kde jsme se s partačkou Magdou vyspali do růžova. V Košicích jsme se seznámili se zbytkem bandy, rozdělili se do dvou tranzitů půjčené z Mercedesu, které se staly naším provizorním domovem, a vyrazili na start. THE RUN SLOVAKIA je štafetový běh z Košic do Bratislavy dlouhý 534 km, kde na každého účastníka čekaly 4 úseky v průměrné délce 11 km. My jsme startovali v kategorii FREESTYLE, kde jsme si mohli v případě potřeby etapy libovolně měnit. Na startu zahajovalo prvních 5 týmů, které si do aplikace napsali nejméně sebevědomá tempa na 10 km. No jo, my holt jedeme from zero to hero 🙂 Čest zahájit celý závod získalo naše vozidlo což vzhledem k obrovskému vedru nebyla úplně výhra, ale s prvními 6 úseky jsme se poprali bravurně a předávali jsme druhému vozu v čele závodu. Pocit běžet za policejním autem, které čistilo cestu v úvodních etapách jako race leader je super pocit, utíkat svým pronásledovatelům a získávat náskok je ještě lepší, ale dýchat splodiny z výfuku v horku přes 30 stupňů fakt žádná hitparáda není.
PŘEDÁVKA MUSELA BÝT VŽDY PRECIZNÍ
MAŤO, BĚHAJÍCÍ VIKING
Etapy nás nejprve nasměrovaly na sever od Košic a přes Levoču jsme se dostali až do podhůří Vysokých Tater, kde jsme místo kochání se panoramaty rozsvítili čelovky. V Tatranské Lomnici došlo na předávku od vozu číslo dvě na druhé pozici. Pověstný štafetový kolík v podobě GPS předala moje OCR parťačka Klára. Noční etapy příliš vzruchu nepřinesly a podařilo se nám s autem jen jednou zabloudit, takže paráda. Pro větší motivaci našich koňů a lepší orientaci jsme na některých etapách používali i doprovodného cyklistu, který měl za úkol hlídat, aby se běžec neflákal 🙂
V NOCI BYLO ENERGIE NA ROZDÁVÁNÍ
TEDA JAK KDY 🙂
OBČERSTVOVAČKY JSEM DOVEDLI K DOKONALOSTI
NA PŘEDÁVKÁCH JSME BYLI PEKELNĚ SOUSTŘEDĚNÍ
V dalších etapách jsme se přes Liptov dostali až do Tepličky nad Váhom, kde měli všichni běžci povinnou pauzu minimálně 3 hodiny a došlo k přerozdělení startů. Nejprve odstartovali štafety na chvostu průběžného pořadí a až na konec favorité závodu a my, nečekaní hrdinové, kteří si po celou první polovinu udržovali stabilní pozici kolem druhého místa, alespoň dle aplikace. Na první tým jsme měli ztrátu přes hodinu a půl a na třetí naopak náskok 33 minut. V Tepličce jsme se občerstvili, najedli, lehce pospali a vyrazili dál. V nádherné Rajecké dolině, kde medvídkové, prasátka, včeličky, rybičky a další zvířátka žijí v symbióze, starají se o kytičky, rybníčky a potůčky a stáčí tam pramenitou vodu Rajec, která je patentovaná přírodou, naše druhé vozidlo chytlo průtrž mračen, která určitě nepotěšila jak naše závodníky, tak kožíšky těch pracovitých zvířátek. To my jsme si už krásně štrádovali na naši poslední předávku v Trenčíně, kde jsme na naše hrdiny čekali buď zkroucení v autě nebo vyvalení ve spacácích na asfaltu na parkovišti. S příchodem tmy, přišla i GPS. Poslední etapy jsme si vychutnali a na druhé předávce píchli kolo od auta. Důmyslný systém fixace rezervy na podvozku od soudruhů z AMG potrápil i naše zkušené techniky, a tak zavládla lehce panika. K ne úplně velké radosti muselo být zavoláno naše druhé, v té době již spící auto, střídající běžci museli vyprosit transportní místa v dodávce našich soupeřů a jeden z nás vždy vyfasoval bicykl a po každém doběhu místo odpočinku měl ještě povinné vyjetí v mokrém oblečení vedle dalšího běžce. Oprava se povedla, my vše odběhli, druhý vůz stihl svoje etapy a všichni jsme se dostali v pořádku do cíle na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě, kde jsme posledních 100 metrů běželi všichni pohromadě.
JELO SE NA KREV
OBČAS JSME SE I PROTÁHLI
NĚKTERÉ MOMENTY BYLY SPEKTAKULÁRNÍ
Lehký fuck-off nám v cíli hodila závodní aplikace, která si lehce pohrála s výsledky a nakonec nás odsoudila k 3. místu. Na první ztráta 18 minut na druhé 17 minut. Výsledný čas naší štafety byl 45 hodin a 34 minut. Lehké zklamání však nakonec vystřídala euforie z umístění na bedně, které před startem nikdo nečekal. Celý závod se běžel primárně po silnicích a asfaltkách, některé úseky byly i za vcelku vydatného provozu. Občas, zejména ve městech, haprovalo značení správné trasy, a člověk, který si trasu předem nenačetl byl odkázán na svůj instinkt, který ne vždy slavil úspěch. Na druhou stranu „deceptikonská“ aplikace měla skvělý a podrobný popis všech úseků včetně map a livetrackingu. Celkově byl však závod moc pěkně organizovaný, panovala parádní přátelská atmosféra, minuly jsme mnoho vyhlášených míst na Slovensku a závod si díky skvělé partě a týmové chemii neskutečně užili. Já nesnáším asfalt, neběhám ho, běhat ho nebudu a nechci, takže pro mě byly moje etapy lehce trápení a kilometry jsem na svých garminech tlačil očima co každých 200 metrů. I tak jsem svůj první úsek vyhrál a zbylé tři bral vždy 3. místo napříč všemi kategoriemi. Velký podíl na to měl fakt, že mě neustále motivovalo naše průběžné umístění a chtěl jsem týmu přispět co největším dílem, ale i Edgar (speciální nápoj MADE IN CZECH), který mi při minimum spánku a regenerace mezi etapami dodal potřebnou energii dokončit v uspokojivém tempu a nasazení.
V CÍLI UŽ BYLO VESELO
DEKORACE ZA 3. MÍSTO NA PÓDIU
MEDAILE, ČÍSLO, EDGÁREK
Velký dík patří celému týmu ČESKOSLOVENSKO – našim kočkám Magdě a Kláře, chrtovi Maťovi, kapitánu Andrejovi, vytrvalci Markovi, dříči Milanovi, juniorovi Jožkovi, bojovníkovi Alešovi, tempaři Ivanovi, pohodáři Maňovi a dlouhonohému Jirkovi – všichni jste podali výkony na hranici svých možností a každý z vás má obrovský podíl na celkovém úspěchu !
TEAMSPIRIT
MEDAILE SE FAKT POVEDLY