Den 5. – Ze závodníka bezdomovcem
(SPOILER – Sorry jako, ale v Káčku (Kralupech) bych našel podobný barabizny. )
Následující den po závodě část naší skupiny čekal závod národních štafet. Mě naopak další opuštění komfortní zóny, jelikož nastal den mého odchodu z pohodlného apartmánu směrem do americké divočiny s nejistými plány na cestování, ubytování a jak se posléze ukázalo i stravování. Pro svůj první pozávodní transport jsem zneužil Pepeho z EOR, který dnes také končil svůj jú-es-ej pobyt a svým pronajatým autem měl namířeno do Los Angeles na letiště. Ještě než jsme ale vyrazili na jih, dali jsme si relax u jezera Tahoe a následně navštívili lokální vyhlášenou historickou památku. USA však mimo inčučúnů v bederních rouškách nemá moc co historicky nabídnout, a tak místní „skanzeny“ v porovnání s evropskými majestátními hrady působili spíše úsměvně a jako ztráta času. Sorry jako, ale v Káčku (Kralupech) bych našel podobný barabizny.
Jedeme na jih
Odpoledne jsme si sbalili pověstných pár švestek a vyrazili. Díky svému bezchybnému plánování jsem si jako extract point zvolil turistické informace v městečku (později prdel světa) Lee Vining u jezera Mono Lake, ze kterého odbočovala silnice směrem do národního parku Yosemite. Po krátkém chlapském rozloučení a obhlídce lokality jsem pro svůj nocleh zvolil přístřešek u parkoviště. První outdoorová noc byla tu a dobrodružství právě začalo 🙂
Moje první nocoviště u Mono Lake
Den 6. – Národní park Yosemite vítá moji maličkost
(SPOILER – „You are in the middle of nowhere, no bus, no taxi, nothing.“)
Ráno jsem vstal kolem 8. hodiny, kdy mělo otvírat přilehlé informační centrum. Vstoupil jsem do átria budovy a zašel za pohuňkem u počítače a zeptal se ho, kdy jezdí nějaké autobusy do národního parku. Jeho odpověď mě šokovala – „You are in the middle of nowhere, no bus, no taxi, nothing.“ Nechal jsem si to pro sichr zopakovat a ujistil se, že není žádný známý způsob, jak se do parku dostat. Výborné informace, díky a čau. No nic, nohy mám, spaní si nesu na zádech a ruce na stop také fungují, všechno má nějaké řešení 🙂 Došel jsem 2 kilometry do prdele světa (= městečko Lee Vining), kde bylo polomrtvo, poté další 2 kilometry na odbočku k národnímu parku a poprvé v USA jsem zvedl svůj vstřícný, chápavý palec. K mé velké radosti hned třetí auto sympatickému modrookému blonďákovi severského typu zastavilo. Byl to čínský pár Tin Tin a Shien, kteří mě nejenom zadarmo propašovali do Yosemite (vstup se platí pouze za auto ne za osoby), ale také dovezli přímo až do centra parku, do Yosemite Valley, kam jsem měl dle hrubého plánu namířeno. Moc toho nenamluvili, ale pár foto zastávek po cestě zvedlo jejich společenský kredit.
Jedna z čínských foto zastávek
První úkol byl jasný, najít kemp. Rychle jsem se zorientoval v lince místního shuttle busu, který rozvážel líné americké zadky přímo k must see místům v Yosemitském údolí. V registrační kanceláři mi sdělili, že všechna místa ve všech kempech jsou beznadějně vyprodaná (23 lidí navíc čeká ve frontě přede mnou) a jediná šance je v backpackers kempu. Ten ale funguje jako přespání pouze na jednu noc před odchodem do divočiny nebo na jiné místo v okolí. Já však chtěl před samotným přechodem parku strávit v údolí alespoň 2-3 noci a navštívit nejhezčí a nejprofláklejší místa v okolí. Byl jsem tedy odkázán do horolezeckého Camp 4, který funguje na principu, kdo dřív přijde. Tento kemp je nedaleko mekky lezeckého sportu – masivu El Capitan. Registrace probíhá jednoduše – v kempu si musíte najít volný bear box (železná uzavíratelná bedna na potraviny, kde musí každý kemper skladovat veškeré potraviny a hygienu, aby nedošlo k nečekané návštěvě medvěda, kteří tu vesele brázdí okolí), zjistit jeho číslo a poté se zapsat na papír u vstupní budky do kempu. Poté do obálky vhodit příslušný obnos doláčů za počet strávených nocí a na stan si dát cedulku s číslem bear boxu a počtem dní.
Yosemite Valley
CAMP 4
Kemp jsem prošel křížem krážem, položil jsem hodně otázek místním stanařům a nakonec nalezl jeden poslední prázdný bear box. Učinil jsem tedy patřičné kroky pro rezervaci místa a zabookoval box na 3 noci. Asi to nebylo úplně košer, jelikož hned druhý den jsem svůj box sdílel s někým dalším a ranger mi na stan dal výstrahu o ilegálním stanování v kempu. Hm, co se dá dělat, peníze jsem zaplatil, sdíleč boxu mě nijak nekonfrontoval a já prostě potřeboval někde spát. Navíc takovýhle štěstí a haluz při hledání místa v přeplněném údolí se mi již nemusí povést, takže jsem výstrahu ignoroval a pouze přidal nápis, že jsem vše zaplatil a ať si to ověří v budce.
Bear boxy
Do tmy mi zbývala ještě cca hodina a půl, tak jsem se vydal na krátký výlet k Mirror Lakes, které ve své hladině měly odrážet majestát celého Yosemite Valley – proslulý Half Dome. Podzim v USA má však svůj specifický smysl pro humor a díky velkým suchům zde nebyl ani odraz ani hladina. Vyfotil jsem tedy pár fotech vyschlých jezer, nějaké ty kompozice famózních žulových dómů v okolí a šel zpátky bydlet. Cestu zpět mi ještě zpříjemnil zpívající řidič shuttle busu, který svoji práci měl vysloveně rád a bavil všechny cestující.
Obyvatelé údolí
Pohled od Mirror Lakes
Moji parádní náladu nad majstrštykem (doprava z prdele světa a nalezení místa v kempu) překazila noční bouřka a přívalový déšť. V samé euforii jsem totiž nezvolil logisticky úplně nejlepší místo pro stan a ráno jsem měl z podlážky spíše vodní postel.
Západ slunce s Half Dome
Den 7. – Za výhledy na vrchol údolí
(SPOILER – „Po cestě jsem nepotkal ani živáčka, jelikož pro líné američany tento můj půldenní výlet spadá asi do kategorie ultra.“)
Všeobecně vlhké ráno podtrhl neustávající déšť, který můj stanový fail příliš nepodpořil. Vytvořil jsem tedy systém důmyslných odvodových kanálků, které rybník po stanem vypustily a další podobné situaci navěky zamezily. Nicméně stan byl z části mokrý a nebyl důvod v něm moc zůstávat. Ve vesničce jsem v turistickém infocentru shlédl film, jak to vypadá, když v Yosemite svítí sluníčko, zpívají ptáčkové a zurčí potůčky, a s tímto pozitivním zážitkem jsem se vydal vstříc ponurému zamračenému dni.
Yosemite Valley v celé své kráse
Můj první větší výlet byl na proslulé Yosemite Falls, nejvyšší vodopády USA. Byl to ale stejně smutný příběh jako s Mirror Lakes – ani kapka, sucho 😀 Když to neteče, tak se z toho alespoň rozhlédnu. Cesta nahoru a dolů měla dle infotabulí trvat 6-8 hodin. No byl jsem nahoře za 2 a přemýšlel, jak celý výlet natáhnout, i díky zlepšenému počasí. Déšť ustal a začalo vykukovat sluníčko.
Slunce začalo pomalu vítězit
Výhled na Half Dome
Na mapách jsem si našel vrchol North Dome (2299 m.n.m.), který se tyčil naproti Half Domu (2694 m.n.m.). Z hory pak měla vést jakási pochybná cesta dolů k Mirror Lakes a výlet bych tak stihl akorát do tmy. Mise byla tedy jasná. Přes několik vyhlídek s naprosto úchvatnými výhledy jsem se dopracoval až do lesa. Po cestě jsem nepotkal ani živáčka, jelikož pro líné Američany tento můj půldenní výlet spadá asi do kategorie ultra.
Les byl doslova magický
Ať žijí panoramata
Asi kilometr před cílem cesty jsem zjistil, že moje nalezená stezka neexistuje a je to jen nějaký zarostlý potok, který po pár kilometrech ústí do skalního srázu. Rychle jsem tedy vyběhl na North Dome, udělal pár fotek a cestu zpátky místo turistiky klusal. Bohužel můj time management stál za kulový, tak musela na poslední hodinu výklusu nastoupit čelovka. Méďu jsem ale i tak nepotkal. Večer jsem si ještě stihl nakoupit a umýt se v místní ledové říčce.
Pohádkový les
Vpravo vrchol North Dome, vlevo Half Dome
Half Dome v celé své kráse