Co je Montura Challenge a proč jsem do toho šel ?
S touto soutěží/výzvou jsem přišel do kontaktu již minulý ročník, kdy jsem ji ještě pod názvem Severská Výzva absolvoval. Ke kýžené výhře mi bohužel nakonec pár vrcholů chybělo, podělal jsem i plánování a nakonec se mi vymstily i sněhové podmínky (ano, fakt byl loni sníh). Letos byl tedy plán jasný – napravit si ego a reputaci a všechny zválcovat 😀
Západní Tatry jsou famózní
Celá soutěž spočívá v tom, že v období cca 3,5 měsíce (12.10.-31.1.) musíš vylézt, vyšplhat nebo vyjet na kole co nejvíce českých a slovenských vrcholů z předem daného seznamu. Na něm jsou pouze kopce a hory, kam nevede žádná silnice nebo lanovka, takže člověk musí jít hezky „za svý“. Na spoustu z nich navíc nevede ani turistická cesta a ty jsem měl nejradši. Maximálně může každý účastník vyšplhat na 194 vrcholů. Co vrchol, to jeden bod. Poslední podmínkou je získání 400 lajků od veřejnosti, jinak se budou odečítat vrcholy/body. Toť nudná teorie a teď k tomu, jak se to dá všechno při práci, trénincích a dalších koníčcích zvládnout.
Západy slunce byly vždy neskutečný
ČAS
Nejdůležitější věc na celé výzvě ! Když nemáš dost času a volné víkendy, tak tě předhoní i kdejaký nezaměstnaný pochůzkář, ideálně z lokality Žilina-Poprad, který má na dosah ruky hned několik slovenských pohoří s velkým množstvím vrcholů. Slovenští bratři a sestry zejména minulý rok fňukali, že my „zápaďáci“ máme samé nízké lehké kopce. To je sice vesměs pravda, ale jejich rozptyl po obvodu naší země je logisticky very unfriendly. Zato východní blok má většinu vrcholů k…. (ta paní, co se prodává za peníze) blízko. Je to soutěž o čase, takže sorry jako, ale podmínky jsou stejný. Nám to trvá nahoru míň, ale zase dýl pod kopec jedeme. Abych předešel budoucím spekulacím, pokořil jsem i dost kopců na Slovensku.
Občas výhledy moc nebyly
LOGISTIKA
Nemáš čas kvůli práci celý týden trajdat po horách ? Nevadí ! Naplánuj si dobře logistiku a sfoukneš toho dost za víkend. Například v Jeseníkách díky dobře zvolenému výchozímu bodu, bodu přespání a trase můžeš na kole krásně zvládnout i 12 vrcholů za 2 dny. Transfer z Rychlebských hor do Videl toho budiž prvním důkazem. Přespání na Baranci pod širákem z důvodu úspory času a neztracení nadmořské výšky budiž tím druhým.
Sebelepší logistika ti lepší počasí nepřinese
STRATEGIE
To, co mě vytrestalo minulý rok, jsem letos zvládl na výbornou. Svůj myšlenkový průjem shrnu v bodech.
- Vrcholy s vysokou nadmořskou výškou musím jít dříve, než napadne sníh a nepůjde souvislý přechod hřebene (Západní Tatry).
Tohle v zimě nepřejdeš
- Maximu kopců zkusím vyjet/přejet na kole a díky následnému sjezdu ušetřím čas a za den stihnu nasbírat více bodů. Například Jizerky, Jeseníky, Šumava, Krušné hory či Orlické hory jsou pro cyklistiku ideální. Deset bodů za víkend pak je rutina a soupeři jen čumí, jak bagr na tvrdou hlínu.
Úplně zbytečnej kopec – Černý vrch v Rychlebských horách
- Ihned po startu výzvy to napálím, nasbírám co nejvíce bodů, abych vystrašil soupeře a zadupal do země jejich motivaci se snažit dál :-D. Navíc když po 2 týdnech uvidí 30 a více kopců, odradí to i potenciální borce a borkyně, kteří by chtěli do soutěže naskočit později. Pro tento bodový boost jsou ideální Rychlebské hory nebo Jizerky.
V zimě je hledání nejlepších cest občas loterie
- Když soupeř na začátku výzvy získá jeden vrchol, já získám dva. Jednoduchá psychologie. Jako příklad uvedu přepis toho, co se odehrává v našich myslích. ON: „Co je to za magora, s tím nemá cenu soupeřit.“ JÁ: „Teď půjdu 2x-3x na krev a na konci výzvy bude volněji.“ Opakuj tento postup první 2-3 týdny a máš od půlky soupeřů klid. Oddělí se zrno od plev.
Jizerky na kole
PLÁNOVÁNÍ
Někdy horší cesta, je tou lepší a rychlejší. Občas se prostě vyplatilo najít přímý vertikál na vrchol než ho složitě obcházet po nějakých cestách. Jindy zas bylo lepší pátrat v mapách, jaký startovní bod má nejvyšší nadmořskou výšku a přes jakou strukturu vrstevnic vede cesta k vrcholu. Když jsem chtěl kopec vyjet na kole, nevadila mi delší a lepší cesta. Naopak pěšky jsem šel klidně lesem, abych byl nahoře co nejdříve. I sestup pak byl kratší. Skialpy letos byly kvůli sněhu k ničemu, ale loni jsem i s nimi volil co nejpřímější trasu a naopak poté co nejlepší místo na zpáteční sjezd. Toto plánování mi mnohdy ušetřilo spoustu času a já toho za den stihl o dost více.
Podzimní Jizerky nemají chybu
VÝBAVA
- ČELOVKA !!! To je základ. I když jsem si věřil, že vše stihnu za světla, realita byla často jiná a já bych se bez ní neobešel. Seance s ní se staly rutinou a jelikož se v zimě brzy stmívá, bez ní moc kopců za den nestihneš.
-
FOFRKLACKY (TREKOVÉ HOLE). Při pěškobusu nebo trail runu přidají do kopce tak 25% na rychlosti a s nimi hobluješ vrstevnice jako nic. Navíc ti tvoje kolena po celém dni poděkují.
-
POWERBANKA. Ajfouňáci potvrdí, že zimní měsíce žerou baterku jako Babiš státní dotace a není nic horšího než po dlouhém výstupu se nemít jak vyfotit a tím stvrdit svůj výkon. Já si navíc vždy bral ještě GOPRO, kdyby selhala technika.
- HORSKÉ KOLO. Víc jak 50 vrcholů ze 111 jsem vyjel na kole. V zimě jsou Jizerky nebo Šumava neefektivní a sbírání vrcholů by zde trvalo moc dlouho.
- ZÁMEK NA KOLO. Ne všude se dá vyjet až vrchol a i když jsme v horách, pořád jsme v Československu. Dojeď kam se dá, najdi nějakou smrčinu, tam kolo polož na zem a připni zámkem ke kmeni. Tvoje duše bude mít klid a nebude hrát mentální loterii, jestli se se svým mazlíkem shledáš i při sestupu.
- BĚŽECKÉ BOTY. Pohorky jsou na české i slovenské hory v 95% zbytečnost a akorát zpomalují tvůj pohyb. Navíc v běžeckých botách je pohodlněji a jsi v nich rychlejší.
- OFFLINE MAPY. Zejména když chodíš mimo trasy jsou offline mapy neocenitelným pomocníkem. Navíc, když je nějaká časová tíseň, neprůchodný terén nebo jiná komplikace, rychle najdeš řešení. Já používám Windy maps a vřele doporučuji.
- BOTY S HROTY/NESMEKY. Na začátku zimy mohou být hroty či nesmeky ta věc, která ti umožní v tripu pokračovat.
- ZBYTEK. Oblečení, jídlo a další věci jsou hrozně individuální a nemá cenu je rozebírat.
I sníh jsem letos potkal
FYZIČKA
Čím lepší fyzička, tím víc si toho na den můžeš naložit. Takže pak trasy přes 30 kilometrů s převýšením přes 3000 metrů nejsou utopie a ty si můžeš dovolit i nějaký víkend orazit. Vždy ale choď light, tahle soutěž není Mistrovství světa v nošení břemen. Čím lehčí batůžek, tím víc toho stihneš.
Roháče tvoji fyzičku prověří dokonale
INNER GAME
Je fajn chodit s někým, ale sehnat rovnocenného parťáka je docela fuška. Ze začátku je lepší chodit/jezdit spíše sám než se nechat brzdit a přijít tím o cenný náskok. A proč inner game ? No ono vydržet sám se sebou po 10 a více hodinách v zápřahu není úplně jednoduchý. Když jsou panoramata (moc nejsou), tak je to pohoda, ale když je hnusně, není nic vidět a ještě se člověk necítí úplně komfortně (nárazový vítr, déšť apod.), tak nastává většinou chvíle, kdy hlava začne říkat, proč to sakra dělám ? I sebesilnější jedinec pak může začít pochybovat a ztrácet motivaci. Proto doporučuji všem ještě před startem soutěže, nastavit si ten správný silný motiv, proč do toho jdeš. Může to být výhra, může to být souboj s kamarádem/nekamarádem a nebo jen snaha vylepšit svoji fyzičku a strávit čas na čerstvém vzduchu. Čím silnější tvůj motiv bude, tím líp tě nakopne v těžkých chvílích v horách. Ono po 30 kilometrech a stovkách výškových metrech je docela umění vylézt ještě ten den z auta, nasadit čelovku a stoupat dalších 500 výškových metrů někam do tmy pro jeden blbej bod.
Mráz, vítr, tma, nic tě nesmí zastavit
PRŮSERY
Tohle se mi nikdy nevyhne. Průser prostě přijde dřív nebo později vždy. Zapomenutá čelovka v autě a rychlé stmívání v lese, zapadlé auto v bahně, píchnuté kolo někde v lese, zapomenuté jídlo, moc rychle vypitá voda a další věci. Mám jen jeden recept, jak to zvládnout. Vychází to z podstaty toho slova – hlavně se z toho neposrat ! Ber jakoukoliv komplikaci jako výzvu a zkoušku, kterou když překonáš, vyjdeš silnější a navíc budeš mít skvělou historku pro kámoše. Jo a nezapomeň to všechno nafotit 😀
Sokolí skála v Jesenících
KOMPLIKACE
Jaký je rozdíl mezi průserem a komplikací ? Úplně jasný. Průser nečekáš, komplikaci jo. Mojí největší komplikací byla operace kolene (vyřezávání výrůstků – artroskopie) a následná cca 3-4 týdenní rekonvalescence. I proto jsem napálil start, jelikož jsem o operaci věděl a v té době už jsem chtěl míst dost vrcholů, které odradí konkurenty (povedlo se). Po 3 týdnech po kuchání jsem ještě koleno pořádně neohnul, ale na kolo a zdolání všech vrcholů v Jizerkách za jediný den to stačilo :-).
Když napadne, je to občas výživný
TY NEJ
Díky výzvě jsem za ty dva ročníky poznal spousta nových krásných míst. Zejména ty, na která nevede turistická značka byla top. Zabralo mi to hodně času, ale stejně jako loni jsem nelitoval, že jsem nevyhrál (nabral jsem docela fyzičku), tak ani letos nelituji, že jsem vyhrál 😀
- NEJtěžší vrchol – Volovec ve vichřici
- NEJlehčí vrchol – Velký Blaník – za 20 minut hotovo
- NEJoriginálnější vrchol – Medvědí vrch v Jeseníkách, kde je u vrcholového kříže spousta plyšových medvědů
- NEJkrásnější vrchol – těch bylo spousta, namátkou celý Roháče, Malá Fatra, Sokolí skála v Jesenících, Ďumbier v Nízkých Tatrách
- NEJzbytečnější vrchol – Černý vrch v Rychlebských horách
FAQ
Tak a tady vyberu některé z otázek, které jste mi položili na Fejsbuku nebo Instáči, a které nebyly zodpovězeny v článku.
- Jak se dá tohle stihnout ? Musíš být dobrý time manager a asi nemít moc rodinu 😀 Navíc některé vrcholy jsem zvládl třeba po služebce, jelikož hodně jezdím díky práci po ČR a SR.
Občas se to protáhne i do noci, ale ty západy stojí za to
- Vybavení, bez kterého se neobejdeš ? K tomu, co jsem psal výše je dobré ještě řešit, na jakou aktivitu jdu – běh, kolo, skialp nebo turistika. Obecně na běh nebo trail run mi vždy stačily běžecké boty (klasik nebo hrotovky v případě sněhu nebo ledu), termolegíny (když se namočí od sněhu, pořád hřejí), termotriko s bundou na běžky a šátek, čelenka a rukavice. Rukavice jsem vždy nosil dvoje – lehký a teplejší, abych eliminoval diskomfort při změnách počasí nebo promočení. Batoh běžecký. To samé jsem měl na kolo. Akorát navíc cyklotrenky s vložkou, aby mi neupadla prdel. Na skialpy a turistiku vždy nějaké outdoorové gatě, pak termotriko a na sebe lehkou péřovku (či jinou vrstvu na zahřátí) a poté neprofoukavou a nepromokavou goretexovou bundu jako svrchní díl. Opět šátek, čelenku a rukavice.
Nízké Tatry jsou v zimě na přechody ideální, hole k nezaplacení
- Výbava do extrémních podmínek ? S termotrikem jako base layer, teplou střední vrstvou, která se dá vždy sundat a nepromokavou a neprofoukavou bundou zvládneš divy i v tom sebehorším počasí. Záměrně neřeším gatě, jelikož když je nejhůře, tělo veškeré teplo centralizuje kolem orgánů, tedy trupu těla. Teplo generuje tělo, takže tvůj úkol při velkém marastu je, jak ho co nejmíň ztrácet. Proto i ty dvoje rukavice 🙂
Můj obvyklý outfit i do těch nejhorších podmínek
- Jaké si s sebou bereš jídlo a pití ? Základ u mě je vždy se dobře nasnídat. Potom vydržím až do večera o minimálním příjmu. Takže vydatná snídaně podle tvých chutí, pak určitě Edgar a s sebou věci, co ti chutnají a moc neváží. Takže já měl vždy nějakou tu dětskou kapsičku s ovocným protlakem (lehčí jak jablko s banánem), na dlouhý treky nějakou čabajku a slaný sýr (korbáčik apod.) nebo tortilu namazanou proteinelou a v ní nasekané mandle. Jako pojistku, kdyby bylo nejhůř jsem měl tablety od Enervitu. Jako bonus při jsem měl po kapsách vždy gumové medvídky. Když jsem cestoval mezi kopci, tak jsem vždy něco pojedl v autě. Většinou prasárny, jelikož je člověk prošitej a chce si hlavně pochutnat. Základ byl se pak vždy na chatě nebo ubytku večer pořádně a kvalitně najíst a doplnit tím ztracené zásoby energie. K pití s sebou vždy jen čistá voda.
Když je nejhůř
- Tvoje tipy na spánek venku ? Díky dobré logistice bylo nutné venku spát jen jednou a to na Baranci (2184 m.n.m.) v Západních Tatrách. A jelikož mi byla zima jako prase, tak moc nemám nárok na to, dávat tipy 😀 Základ je ale dobrý spacák a závětří. Takže vždy udělat zákop nebo najít či postavit bivak z kamenů kolem sebe.
Bivak na Baranci
- Jak jste s jedním z Růžku drbaly skluznice skialpů o kleč ? Tady bych rád předešel nedorozumění, ale na lyžích byly ještě tulení pásy, takže jsme drbaly je 😀 Každopádně tento zážitek, kdy jsme s Pavlem „skialpovaly“ metr nad zemí přes větvě kleče je jedním z těch nezapomenutelných 😀
- Byl okamžik, kdy jsi se bál smrti ? Letos nebyla lavinovka, letos se bála smrt mě 😀
Edgarman se nebojí ničeho
- Jaké bylo setkání se zvířaty ? Na nočních výstupech je super, že když jsi sám a jdeš potichu, mnohdy vyrušíš faunu i pár metrů od tebe. Navíc se tě v noci moc nebojí, takže svítící páry očí čehosi kousek od tebe je vcelku normální. Jediný respekt jsem měl z medvědů na Slovensku, a tak jsem si po setmění pouštěl nahlas songy z mobilu.
Nízké Tatry v zimě
- Srovnání s minulým ročníkem Výzvy ? Kopce i podmínky byly oba roky stejné. Letos byla slabší konkurence, ale i tak jsem se hecnul vylézt víc kopců jak loni. Aby to nebyla úplně nuda, tak jsem se snažil chodit ve dne ty, co jsem šel minulý ročník v noci a naopak. Navštívil jsem taky i několik nových míst, kde jsem předtím nebyl.
Edgar, palivo, které tě nezklame
No a to je vše vážení. Když tě bude cokoliv zajímat nebo budeš chtít příští rok s něčím poradit, dej vědět 🙂