Den 8. – Glacier Point
(SPOILER – „Většina jen přišla, udělala fotku nebo selfie, a stejně rychle zase zmizela. Nepochopím ! „)
V noci byla opět bouřka a pršelo, kanálky byly ale bezchybné a vše udržely mimo stan. Ráno déšť ustal a já se mohl vydat na 4-mile trail, který vede na věhlasný Glacier Point, vyhlídku na druhé straně Yosemite Valley. Sice nepršelo, ale bylo pod mrakem a místy výhledy kazila mlha stoupající z údolí. Na Glacieru Pointu jsem se již necítil osaměle jako včera, jelikož sem bohužel vede silnice. Bambilion lidí mi však zážitek z magického místa nezkazil. Většina jen přišla, udělala fotku nebo selfie, a stejně rychle zase zmizela. Nepochopím ! Také rád fotím, ale místo si i náležitě vychutnám. I přes nepříliš vlídné počasí jsem zde strávil přes půl hodiny, pohledy na Half Dome byly totiž dech beroucí.
Výhled z Glacier Pointu
Mimo lidí tu bylo i dost veverek
Hodně rády pózovaly
Dalších cca 300 výškových metrů dál se tyčil Sentinel Dome (2475 m.n.m.), který jsem si samozřejmě nenechal ujít. Nevede sem silnice, lidí jsem tedy potkal minimum a nahoře byl téměř sám. To je to, co mám rád ! Počasí se začalo rychle horšit a vrátil se kámoš déšť, který mě od mého příjezdu do údolí pronásledoval. Pro sestup jsem zvolil svižný běh kombinovaný s chůzí v příkřejších pasážích. I tak jsem byl promáčený až na kost. Jelikož následující den jsem plánoval vyrazit na 3-denní pochod divočinou na druhý konec Yosemitského Národního parku s přespáním mimo civilizaci, musel jsem si v kanceláři rangera vyřídit nezbytné povolení a zapůjčit mobilní verzi bear boxu. Na závěr dne jsem koupil ještě pár suvenýrů a nějaké jídlo na cestu. Tři plechovky, chleba, sýr a salám měly dle mých výpočtů hravě vystačit na celou cestu. Jak já jsem se přepočítal, ale o tom až později. V shuttle busu zpátky do kempu jsem se ještě zapovídal se starším párem z pobřeží, který mi nakonec při výstupu dal vizitku, že je mohu v jejich domku na západním pobřeží kdykoliv navštívit a zůstat pár dní. Moc milí lidé !
Cestou na Sentinel Dome
Pohled ze Sentitel Domu
Zpátky na Glacier Pointu
Přichází mlha a začíná pršet
Povolení pobytu v divočině včetně základních pravidel
Den 9. – Do divočiny !
(SPOILER – „Tento problém s výstupem z komfortní zóny jsem nechal pro budoucího Jirku a vyrazil.“)
Můj plán s vysušením stanu mi ztroskotal asi po půl hodině, kdy začalo opět pršet. Sbalil jsem si tedy saky paky s vědomím, že mokrý stan namačkaný do svého obalu mě večer v divočině pěkně vytrestá a noc v něm bude opravdu lahůdka. Tento problém s výstupem z komfortní zóny jsem nechal pro budoucího Jirku a vyrazil. K mému nemilému překvapení krosna vážila docela dost a chůze s ní mi ze začátku příliš potěšení nepřinášela. Časem si záda i nohy zvykly a já si to vesele štrádoval po Mist Trailu kolem řeky Merced k vodopádům Vernan a Nevada Fall. Tyto tradiční místa jsou velice populární, a tak jsem na cestě potkal dost turistů. Navíc zde podzimní sucho svůj boj prohrálo a oba vodopády v určitém omezeném režimu fungovaly. A byly famózní !!
Mist Trail stoupá k Vernan Fall
Majestátní Vernan Fall
Za vodopádem Nevada Fall jsem se napojil na proslulý John Muir Trail, který mě měl dovést až na druhý konec parku do vysokohorské osady Tuolumne Meadows (2650 m.n.m.). John Muir Trail je trek dlouhý 215 mílí vedoucí z Yosemite Valley až na nejvyšší horu USA (mimo Aljašky) Mount Whitney.
Je potřeba nechat odkaz budoucím generacím
Liberty Cap
Další paráda – Nevada Fall
Vršek Nevada Fall
Odpoledne jsem vystoupal do Little Yosemite Valley (1950 m.n.m.), kde se nachází přilehlém lese backpacker camp. Pod pojmem kemp se rozumí pouze nahodilá místa s volně rozmístěny bear boxy. Kemp je nehlídaný a zdarma. Milou součástí je chatka se suchým záchodem. Využívám tedy chvíli bez deště a suším stan a další mokré věci. Měl jsem v plánu ještě výstup nalehko na Half Dome, ale opět začíná pršet. Snažím se tedy usušit alespoň podlážku stanu, abych nespal v noci na mokrém. Do večera se mi mise daří a mojí jedinou starostí zbývá, umístit stan mimo padající větve a šišky v přiměřeném spádu, jelikož se nechci v noci probudit ani na vodní posteli ani v závalu pod stromem. Před soumrakem mě a ještě asi další trojici dobrodruhů navštěvuje ranger, který zkontroluje naše permity pro pobyt v divočině.
Hraju si s kuličkou
Takhle vypadají turistické ukazatele
Suším podlážku v Little Yosemite Valley
Nejenom podlážku
Ještě krosnu a ubytko je kompletní
Spolukempeři
Bez filtru bych asi umřel žízní
Den 10. – Stanování ve 3000
(SPOILER – „Pomocí fixních lan jsem se vyšplhal po hladké žulové skále až na samotný vrchol, kde jsem si mimo jiné splnil i bobříka odvahy.„)
Noc nebyla z nejteplejších, ale aspoň jsem měl pocit sucha a bezpečí. Noční přeháňky sice opět „umyly“ stan, ale mě to bylo úplně jedno, jelikož ráno bylo v plánu vyrazit nalehko na Half Dome a stan měl tedy celé dopoledne na uschnutí. Přes lesní stezku jsem vystoupal až na skalnatý hřeben vedoucí pod masiv Half Domu. Zde byl další ranger-check point. Opět jsem díky povolení prošel bez úhony a mohl se vrhnout na finální výstup na dominantu údolí.
Little Yosemite Valley
Stoupám k Half Dome
Nad hranicí lesa
Pomocí fixních lan jsem se vyšplhal po hladké žulové skále až na samotný vrchol, kde jsem si mimo jiné splnil i bobříka odvahy. Fotku, jak sedíš nad kilometrovou propastí na převisu skály, prostě musíš mít ! Byl to asi nejhezčí výhled na Yosemite Valley vůbec, takže není divu, že jsem i díky hezkému počasí nahoře „ztvrdnul“ déle než jsem měl v plánu.
Finální výstup na Half Dome
Pózovačky nad převisem
Bobřík odvahy
Pozdní sestup tak znamenal časovou ztrátu, kterou jsem rozhodně nehodlal dohánět s čelovkou v noci kdesi v neznámé divočině plné medvědů, pum a dalších nebojácných zvířat, které v potravním řetězci mojí maličkosti zdatně konkurují. Stan mi krásně vyschl a já tedy alespoň částečně spokojen mohl vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství. Za křižovatkou s cestou k Half Domu jsem definitivně opustil i ty poslední turisty a zůstal po zbytek dne úplně osamocen. Trasa vedla velkou částí přes les poznamenaný nedávným požárem, které nejsou v Yosemite ničím neobvyklým.
Jsem pod dohledem
Požáry vytváří bizardní krajinu
Výhledy k nezaplacení
Cesta se zajímavě vlnila a nabízela tu a tam zajímavé výhledy na okolní dómy a údolí. Vedla ale převážně do kopce a s postupujícím časem jsem začal hledat vhodné místo pro stan. Bohužel v kopci se úplně dobře nespí. Těsně přes setměním jsem byl už docela na kaši. Skoro 30 kilometrů s převýšením 2000 metrů si začalo vybírat svoji daň. Došoural jsem se až na nejvyšší bod treku – pod vrchol Sunrine Mountain (3000 m.n.m.) – kde jsem našel kus roviny s parádním výhledem na horské štíty v budoucí části mého putování. Postavil jsem stan, umístil mobilní bear box do patřičné vzdálenosti od stanu a najedl se. Při večeři jsem zjistil, že jsem nejenom časově, ale i gastronomicky ve ztrátě. Prostě mi došlo jídlo. Na zítřejší putování mi zbyly mimo snídaně asi jen dva kousky chleba, kousek salámu a kousek sýra. Pár tyčinek mezi jídlo moc nepočítám. Padající mlha s nádhernými červánky a vědomím, že zítra bych měl navečer dorazit do Tuolumne Meadows, moje obavy z gastrobankrotu i setkání s medvědem či pumou odvála pryč, a já si spokojeně na míle vzdálen od civilizace a lidí užíval tuto magickou scenérii. Až značné ochlazení a tma mě nakonec vrátily do reality a zahnaly do stanu.
Parádní soumrak na parádním místě
Stan i bear box připraven ke spánku
Na samotě u lesa