SEVERNÍ ISLAND, AKTIVNÍ OBLAST JEZERA MÝVATN

Severní island – dettifoss

Severní Island – centrum celé oblasti je rozhodně jezero Mývatn. Ještě před ním jsme si udělali odbočku k jednomu z nejvodnatějších vodopádů v Evropě – majestátnímu Detifossu. Já se na něj obrovsky těšil a to byla nejspíš chyba.

Severní Island, vodopád Dettifoss

Dá se k němu přijít z obou stran, bohužel silnice na tu stranu, kde se můžeš dostat až těsně k němu, byla v rekonstrukci. Na té naší, zas byly zavřený z nějakýho záhadnýho důvodu schůdky a cesta k vyhlídce, takže všechno se muselo pozorovat docela z dálky. I tak působil hrozivě, ale prostě to nebylo ono. Nedejchnul na tebe vítr z padající vody, nebrněli tě uši z toho rámusu, jak hektolitry vody proudí kamsi dolů a neměl si husinu z toho, že když uděláš pár blbejch kroků, tak tě tohle monstrum pohltí a už nikdy nevrátí. Prostě si to viděl z dálky a po těch všech wasrfálech sis řekl, hm, fajn. Fakt velká škoda, tohle mě hodně mrzelo.

Severní Island, vodopád Dettifoss

jezero mývatn

No nic, Mývatn čeká, tak třeba mi to zvedne náladu. Zklamání z něčeho na Islandu má většinou jepičí život, páč za chvíli přijde zase něco woow. Kousek před jezerem je oblast kolem geotermální elektrárny Krafla. Z potoků a různých otvorů se tu kouří, cejtíš zkažený vajíčka a jezírka tu mají zajímavý barvy. Parkujeme u elektrárny a jdeme se podívat do kráteru sopky, kde má být uvnitř jezero. Long story short, nic moc. Spíš nic než moc. Skipneme i další trasu kamsi k barevnému horkému pramenu a jedeme rovnou do oblasti Hverir. Zde už z dálky všechno čudí, šíleně smrdí a parkoviště je taky dobře zaplněný. A stálo to za to, fumaroly valily teplej kouř, v dírách bublalo bahno, kolem čoudících děr byla žlutá síra, v modrých jezírcích vřela voda a všechno tu žilo. Člověk si uvědomil, jak aktivní tahle oblast je a co všechno se může skrývat pod povrchem.

Horká řeka u elektrárny Krafla

Severní Island je pro milovníky „vůní“

Ze všeho se čoudí a všechno bublá a smrdí

Fumaroly, i to je severní Island

S padnoucí tmou jsme se přesunuli na ubytko na jihu jezera a jelikož aplikace bije na poplach, vyhlížíme polární záři. Ale nikde nic. Bereme to tak, že to je zase nějakej planej poplach a válíme se dál na gauči. Další řinčení aplikace mě už ale nenechává klidným, a jdu se podívat za barák ven. Za chvíli už volám Romi, že je to tady! Sice je to blbě vidět, ale na obloze je hodně slabá aurora borealis. Přes mobil je paradoxně vidět líp, ale prostě je to tu. Jedna z hlavních atrakcí, za kterou jsme sem jeli je vidět za barákem. Po chvíli mizí, ale nám to vůbec nevadí. Za půl hodiny je pak vidět znovu i přes okno z postele, pecka, jsme happy, moooc happy.

Typická benzínka

První polární záře ever

Večer jsme si odškrtnuli další položku z bucket listu a ráno se hned vstávalo líp. Dneska nás čekal průzkum okolí jezera. První expedice vedla na nedaleké lávové pole Dimmuborgir, kde zaschlé magma vytvořilo různé jeskyně a další útvary. Nejznámějším je asi jeskyně Kirkja. V areálu je několik cest z nichž asi dvě jsou označené i jako hard trail. No když chodíš většinou po bezbariérový cestě, tak pak pěšinka s prolezením jedné jeskyně může bejt pro někoho vskutku záhul. My se tomu jen zasmáli a vzpomněli si na holinkáře na ledovci.

Lávové pole Dimmuborgir

Vystoupali jsme i na nedaleký kráter sopky Hverfjall, který tvoří značnou dominantu okolí. Z vrchu je pěknej výhled na okolí a velikost kráteru působí taky dominantně. Hned o silnici vedle je několik jeskyní s horkou vodou. Jedna je zavřená mřížemi (no name), asi na soukromý párty, v druhý se nesmí koupat (Grjótagjá) a ve třetí jsou prej bakterie E.colli a studenější voda (Stóragjá). No pěkná sestava. Nicméně i tak je dost zajímavý, podívat se do jeskyní z nichž se valí kouř a voda má kolem 40 stupňů.

Kráter sopky Hverfjall

Jeskyně Grjótagjá

POZOROVÁNÍ VELRYB V HÚSAVÍKU

Vrcholem dne mělo být pozorování velryb v Húsavíku. Cena byla v porovnání s ledovou jeskyní podezřele nízká, fronta na zážitek klasicky velká. S minimálním očekáváním, že nějakýho kytovce fakt v zimě uvidíme, jsme se nasoukali na stylovou bárku s dalším davem lidí, který se ve dvou palubách překvapivě dobře rozprostřel.

Přístav Húsavík

Průvodní informace od vedoucí plavby byly taky překvapivě zajímavý a ke konci i se silným messagem, že Island bohužel podporuje lov velryb, ale díky tomu, že se na ně jezdíme v tohle zálivu dívat, jsou zde chráněný, což je dobře. Čum na velryby a bojuj tím proti jejich lovu. Velryby navíc podporujou růst fytoplanktonu, který pohlcuje až 40 procent veškerého uhlíku vyprodukovaného na Zemi. Takže je nežer v restauracích, ani nekoštuj, páč když to udělá každej, tak z jednoho sousta je jedna flákota a z jedný flákoty pak celá velryba. Čekali jsme, že uvidíme při velkým štěstí tak 1-2 velryby, ale že uvidíme k 30 různým ponorům nádhernejch Keporkaků, tak to jsme nečekali. Nakonec to byl neskutečnej a skvělej zážitek. Párkrát se dokonce podařilo lodi vychytat místo tak, že Keporkak připlul sám až skoro k lodi, několikrát se nám tady vynořil a pak provedl ukázkový ponor. Pecka.

Nalodění

Kapitán Demo na Islandu

Jeden z mnoha keporkaků

Po týhle přírodní hitparádě krásy, která střídala nádheru jsme si na břehu dopřáli návštěvu horkých pramenů Geosee. Vybetonovaný bazénky nahoře na útesu s výhledem do zátoky a tak akorát horkou vodou byla sice trochu snobárna, ale proč ne. Zasloužený a moc!

Horké prameny v Geosee

Cestou zpět nás přepadla tma, ale také polární záře, kterou jsem zaregistroval přes okno auta. Takže přes ručku smyk na krajnici a foceníčko a kocháníčko 😀 Silnější než včera, v mnohem hezčích kulisách a navíc nikde nikdo. Pure! To, že jsme pak další záři chytli přímo u ubytka nás už nijak nerajcovalo, ale i tak jsme se na ní z okna vydrželi nějakou tu minutu dívat.

Aurora borealis po cestě zpět

Aurora borealis už i z okna ubytka

Ráno opouštíme Mývatn, kde nás víc jak samotné geojevy a aktivita země, uchvátily velryby a polární záře. Dost dobrý. S celou oblastí se loučíme návštěvou vodopádu Godafoss. Můžeš se na něj mrknout z obou stran, ale ta levá je rozhodně lepší. Nám se navíc podařilo jít až úplně pod něj, po jakési křivolaké cestičce. Až při návratu jsme zjistili, že to bylo minimálně na kriminál, páč se tam nesmí a někdo akorát odstranil zákazovou cedulku. Paňmáma hlídačka nám to ale sdělila s úsměvem a pro sichr si zde na další hodiny zřídila nový detašovaný stanoviště.

Vodopád Goðafoss

Čekal nás poměrně dlouhý přejezd na západ, který jsme si nakonec ještě zpestřili. Mimo placení tunelu před městem, který nespadá do dálničních známek a poplatků placených půjčovnou, nás ve městě zaujali srdíčka na semaforech, který zde suplujou červenou barvu. Hned se to stání stává příjemnější. My si dokonce přáli co nejvíc červených, abychom si mohli místní kuriozitu pořádně vyfotit.

Semafory v Akureyri

POBŘEŽÍ A FJORDY

V dalším fjordu – Skagafjörður – nejprve prolézáme „hobití“ skanzen Glaumbær. Malé domečky s trávou porostlými střechami, abychom si posléze při krátké zajížďce podél fjordu umyli těla v dalších horkých pramenech kdesi na konci světa – Grettislaug. Bylo to za pár kaček, vedl to tady nějakej místní Gandalf a když člověk hledal, tak v jezírku našel přímo i bod, kde vyvěrá horká voda. Proti Geosee to bylo takový víc raw, ale o to větší to mělo kouzlo.

Hobití domečky

Horké prameny Grettislaug

Islandský kůň

O fjord dále nás čekala poslední zastávka, která byla 2 v 1. Na plážích kolem útvaru zkamenělý Troll prý měli při troše štěstí být vidět tuleni. My toho štěstí měli opravdu jen trochu, jelikož tuleni tam byli, ale nepřipluli nějak extra blízko. Ale i tak byli hrozně roztomilý a kouzelný.

Zkamenělý troll

Zkamenělý troll (vzadu:-D)

Zkamenělý troll

Pomalu se začalo šeřit a nás čekal další expediční počin. Přejezd další zkratky na západní pobřeží. Hliněnka, tak jsem pojmenoval zdejší silnici, nás nakonec za tmy dovedla až na ubytko do města Búðardalur, kde nás opět začala šikanovat aplikace Hello Aurora. Nelenili jsme a vyrazili více na sever do úplné tmy. Polární hattrick jsme nakonec zkompletovali a stál za to. Nejsilnější aurora našeho pobytu, kdy zelená byla vidět i bez mobilu. Navíc útvary, který záře na obloze vytvářela byla fakt pozoruhodný. Bucket list upgradován, úsměvy vyčarovány, appka požehnána. Nejlepší možný zakončení tripu po severní části ostrova. Díky přírodo a poruchy magnetismu.